Když jsme byli malí, tak jsme si většinou na Vánoce nebo různé svátky či narozeniny přáli velké dárky, které nebyly ani tak moc reálné, ale občas se vydařilo a dostali jsme to, co jsme chtěli, i když to nebylo úplně nejlevnější, ale rodiče nám chtěli udělat radost, a tak nás obdarovali větším dárkem. Bylo to většinou proto, že jsme danou věc zrovna potřebovali, protože kdo by někomu kupoval jen tak drahý dárek, a ještě když se jednalo o dítě. Děti si přejí to, co mají jejich kamarádi a dost často to pak skončí tak, že se dané věci pak už ani nevěnují a přejde je radost raz dva a už je to pak ani nebaví, kolikrát.

Je to smutné, protože rodiče to stojí velké peníze a úsilí v práci a některé děti si to moc neuvědomují. Nemusí jít čistě o rozmazlené děti, stačí jen že se jedná o děti, které moc nechápou hodnotu peněz a neví, kolik času zabere rodičům na danou věc vydělat peníze. Jsou to děti, které si myslí, že je všechno zadarmo. Ale chyba v tomto případě není dětí, ale je ze strany rodičů, protože ti nevedou děti k tomu, aby si všeho vážily, jen rodiče se o toto musí postarat a pokud to nevyjde, pak se stane to, že se z dítěte vyklube člověk, který si pak ani v dospělém životě ničeho neváží a utrácí peníze raz dva.

Takoví lidé třeba mohou vydělávat plno peněz, ale nemusí si je ani ušetřit a věčně peníze nemají. Všechno tedy jde ze strany rodičů. Všichni si ale pamatujeme na to, když jsme dostali nový mobil. Byli jsme natěšení, protože to nebylo tak často, většinou opravdu jen tehdy, kdy už nebyl použitelný, třeba se rozbil nebo byl zasekaný, jinak ne. Hned jsme letěli do pokoje si ho zapnout a vyzkoušet, co všechno nového má a pohrát si s ním. A jak to máme dnes? V první řadě si telefon zkrátka nekupujeme většinou až když se nám rozbije, ale i když se nám líbí nějaký nový model. To je špatný přístup. Vzpomeňte si proto vždy na dětství, jak jsme se těšili na nový a zkuste to zrealizovat. Mobily tak mohou vydržet celkem dlouho.