Mobily, respektive telefony tu s námi jsou už hodně dlouhou dobu. Dříve měli telefon jen bohatší rodiny, nebyly to mobily, které známe dnes, ale zcela jiné, které jste si nemohli nikam přenést, nemohli jste je použít k ničemu jinému, než jen a pouze k telefonování. Každé telefonní číslo jste si museli psát do seznamu, jelikož si je telefon nedokázal zapamatovat a museli jste je složitě vytočit. Nebylo to tak samozřejmou záležitostí, jakou to je dnes. Postupně se to zlepšovalo, telefon, tzv. pevnou linku doma mohl mít skoro každý, ale jen jeden na domácnost. V dnešní době tomu je ale zcela jinak.

Dnešní děti vyrůstají s mobilem v ruce, hrají si hry pro nejmenší, které si stáhnou pomocí aplikací, tlačítkové telefony jsou historií. Mobily jsou sice čím dál výkonnější, ale křehčí a zároveň velkou část z nás odtahují do reality, kterou si sami díky mobilům tvoříme. Většina dospívajících jej používá jako útěk z reality, aby se cítili lépe, jelikož si procházejí jedním z nejobtížnějších období života. Trávíme na mobilu mnoho času na sociálních sítích, kde se dnešní realita zcela upravuje a má jen malý kousek společného s tím, co doopravdy existuje.

I přes mnoho nových možností, které se nám díky mobilům odemkly, bychom neměli přestat zapomínat, že existuje svět i bez těchto zařízení. Většina z nás začíná den tím, že zkontrolujeme sociální sítě, koukneme na zprávy, na počasí a kdo ví na co ještě. Zapomínáme, že mnoho krásy je venku, v přírodě, kam bychom se mohli jít po ránu projít, sednout si na zahradu a vypít si kávu, zkrátka si užívat život takový, jaký je, a to bez všemožných úprav.

Mobily nám sice pomůžou zjistit vše, co potřebujeme, o čemkoliv i o komkoliv. Ale není lepší se sejít v kavárně a vše si říct do očí? Za mě určitě ano. Naše děti to dost možná sami nepoznají, měli bychom jim jít v tomto příkladem, aby se na to zcela nezapomnělo.